Historické fotografie a dobové pohlednice zachycují Vranovskou přehradu i její okolí vizuálně velmi atraktivní formou. Seznamte se s poutavými příběhy i unikátními záběry, které léty neztratily nic ze své krásy. V některých případech Vám nabízíme možnost porovnat totožné místo z pohledu historie i ze současného pohledu...
Tuto veřejnou fotogalerii bychom nemohli vystavět bez přispění několika významných osob, které nám poskytly své bohaté a cenné archivy dobových fotografií či pohlednic, a laskavě svolily s jejich nekomerčním publikováním. Upozorňujeme, že jejich další šíření či kopírování z tohoto webu není přípustné!
Naše veliké DÍKY patří zejména těmto donátorům:
Vranovská přehrada byla v době svého vzniku největší ve střední Evropě a představovala chloubu první republiky. S výstavbou se začalo v březnu 1930 společně se stavbou 2 ocelových mostů spojujících břehy budoucího jezera dlouhého 30 km (dobová fotografie z roku 1932).
Železobetonová přehradní hráz je v koruně dlouhá 290 m a 53 m vysoká. Šířka u paty hráze dosahuje 41 m a v koruně, po níž vede silnice, je 7 m. Její výstavba probíhala v letech 1930-1933.
Stavbě přehradní hráze předcházel už v letech 1922–1926 velmi rozsáhlý geologický průzkum s řadou sondážních vrtů, který zajišťoval Moravský stavební úřad. S přípravami na stavbu přehrady se započalo na jaře roku 1930, ale otázkou možného využití vodní síly řeky Dyje se zabývaly bývalé Podyjské závody už v roce 1908. Koncese byla udělena roku 1912.
Fotografie z novin Český svět z roku 1924 ukazují údolí řeky Dyje s naznačeným plánovaným průběhem přehradní hráze. V pozadí Jelenův mlýn, který byl později přehradou zatopen.
Už 29. 6. 1929 navštívil místo plánované pro výstavbu hráze Vranovské přehrady prezident Tomáš Garrigue Masaryk i s početným doprovodem.
Jelenův mlýn před rokem 1932, kdy zmizel při budování Vranovské přehrady. Vpravo nahoře ve stráni je zachycena kaplička Panny Marie Třídubské, která byla zachráněna a přemístěna na nové místo přímo v městečku Vranov nad Dyjí .
Ještě nezatopený Jelenův mlýn a rostoucí hráz Vranovské přehrady na dobových snímcích pravděpodobně z let 1932 nebo 1933.
Dokončená hráz v roce 1933 působila monumentálním dojmem. V popředí je tzv. Střední mlýn, kterému Vranovská přehrada doslova vzala "vodu na mlýn", kde sídlilo vedení stavby. Později zde byl dětský domov. Budova stojí na svém místě doposud a slouží bytovým účelům.
Ke vstupu na staveniště Vranovské přehrady opravňovala úřední povolenka. Vystavovala se v českém i v německém jazyce a přísně zakazovala fotografování.
Schématická mapka, zobrazující co všechno bude zatopeno Vranovskou přehradou, vyšla v dobovém tisku v roce 1934. A hned roku 1935 vyšla propagační publikace, která informovala čtenáře o přípravě stavby, jejím průběhu a využití Vranovské přehrady. Dnes bychom ji asi označili za "populárně naučnou".
Na stavbě Vranovské přehrady se podílelo až 600 dělníků, různých techniků a specialistů subdodavatelských firem. Pro stavební dělníky, kteří byli na stavbě zaměstnáni dlouhodobě, byla vystavena na pravém břehu Dyje celá osada. Kromě ubytovacích "baráků" zde byly i dílny, jídelny a další provozy. V největší budově nahoře byla restaurace, nad ní pak je ještě vodárna. Některé z domků můžete dodnes vidět v zahradách ve svahu nad budovou Vodní elektrárny Vranov.
V archivních fotografiích se dochoval také záběr (snad z roku 1931 nebo 1932) zachycující dělníky před jedním z "baráků" ve stavařské osadě s pozoruhodným popisem z druhé strany: "babička Cílinka - třetí zleva / ruští a italští zajatci, kterým Cílinka vařila a starala se o ně (stavba přehrady)". O jaké zajatce se ale ve 30. letech 20. století jednalo, se nám však nepodařilo zjistit...
Na staveniště hráze Vranovské přehrady byla přes Švýcarské udolí přivedena železnice úzkorozchodné dráhy. S výkopovými prácemi a odvozem suti tu pomáhaly 2 parní bagry (lopatová rypadla zn. Škoda).
Dne 25. 3. 1930 vykolejil na železniční drážce parní vlak, resp. několik jeho výklopných vozíků, což okamžitě přivábilo řadu zvědavců. Když pak 1. 4. 1930 na staveniště dorazila ministerská návštěva, vše již bylo v naprostém pořádku.
Přeprava těžkých nákladů na stavbu přehradní hráze či vodní elektrárny.
Ústřední pozici měla betonárka vybudovaná na skále nad úrovní budoucí přehradní zdi. U ní také stála menší budova s pohonem kabelového jeřábu.
V průběhu stavby přehradní zdi byl tok řeky Dyje provizorně odkláněn, aby nenarušoval rychle postupující stavební práce.
Dobové fotografie zachycují betonáž přehradní zdi. S betonováním hráze se začalo v červnu 1931 a hlavní betonářské práce skončily 9. srpna 1933.
Monumentální potrubí o průměru 2,6 m zabetonované v přehradní zdi stále přivádí vodu do Vodní elektrárny Vranov.
Stavba přehrady přitahovala od samého počátku pozornost veřejnosti a turistickou atrakcí se stalo už její staveniště. Na pravém břehu jste mohli vše sledovat z veřejně přístupné vyhlídky, kde vyrostla i restaurace "U přehrady" s otevřeným vyhlídkovým posezením (dobové fotografie z r. 1931 a 1933).
Záměrem výstavby Vranovské přehrady byly od samého počátku jak hodohospodářské účely a zamezení častým povodním, tak využití vodní síly k výrobě elektrické energie. Vodní elektrárna pod hrází spustila provoz v dubnu 1934. Dnes je ve správě společnosti E.ON, která zde pravidelně organizuje komentované exkurze pro veřejnost.
Finální práce na koruně hráze zahrnovaly i výstavbu vozovky. V letech 2016–2019 byla provedena kompletní rekonstrukce koruny hráze včetně přemostění přelivů, mostních opěr, mostních závěrů i dosavadního zábradlí na obou stranách hráze. V průběhu prací došlo k odstranění a zpětnému položení vozovky včetně izolací a osazení nového osvětlení. Náklady na rekonstrukci hráze tehdy dosáhly 58 mil. Kč.