Historické fotografie a dobové pohlednice zachycují Vranovskou přehradu i její okolí vizuálně velmi atraktivní formou. Seznamte se s poutavými příběhy i unikátními záběry, které léty neztratily nic ze své krásy. V některých případech Vám nabízíme možnost porovnat totožné místo z pohledu historie i ze současného pohledu...
Tuto veřejnou fotogalerii bychom nemohli vystavět bez přispění několika významných osob, které nám poskytly své bohaté a cenné archivy dobových fotografií či pohlednic, a laskavě svolily s jejich nekomerčním publikováním. Upozorňujeme, že jejich další šíření či kopírování z tohoto webu není přípustné!
Naše veliké DÍKY patří zejména těmto donátorům:
Nejvýraznější dominantou Vranova nad Dyjí je bezesporu Vranovský zámek – původně zeměpanský hrad vybudovaný už v polovině 11. století, po ničivém požáru roku 1665 postupně přestavěn do dnešní barokní podoby. Na vyobrazení z roku 1660 (olej na plátně, ze sbírek státního zámku Vranov nad Dyjí) stojí na místě Sálu předků gotická hradní kaple, uprostřed válcová útočištná věž a zprava samostatná kruhová věž na mostě. Obě byly zbořeny na konci 18. století. Hranolová strážní věž vystupující ze střech předzámčí hned za mostem byla v roce 2020 kompletně zrekonstruována a otevřena veřejnosti jako zámecká vyhlídka.
Romantická silueta Vranovského zámku vysoko posazeného na skále nad řekou Dyjí byla oblíbeným motivem malířů minulých století – viz litografie A. Hauna z roku 1857 a obraz z roku 1910.
Vstup do Vranovského zámku od západu vede přes vysoký most se zajímavým kruhovým prostranstvím. Až do 90. let 18. století zde stávala samostatně opevněná středověká mostní věž. Pozornost poutá také hranolová (dnes vyhlídková) věž a barokní kaple Nejsvětější trojice (vlevo), dílo významného architekta Fischera z Erlachu, kterou nechali vystavět Althanové i se svou rodovou hrobkou v letech 1698–1700 (srovnávací fotografie z roku 1928 a 2020).
První nádvoří Vranovského zámku sloužilo jako hospodářský dvůr. Nad vstupním průjezdem byla purkrabská budova s renesanční arkádou, vlevo od ní pak budova bývalého hradního pivovaru – dnes je zde pokladna pro návštěvníky (srovnávací fotografie z roku 1948 a 2020).
Druhé nádvoří Vranovského zámku, tzv. "Čestný dvůr" bylo (a stále je) nejokázalejším venkovním prostorem. Ze tří stran je obestavěno barokními zámeckými budovami, ze čtvrté nabízí nádherný výhled na městečko Vranov nad Dyjí a řeku. Centrálnímu prostoru dominuje kamenná kašna a za ní slavnostní schodiště do Sálu předků osazené dvojicí monumentálních barokních sousoší (srovnávací fotografie z roku 1880 a 2020).
Čestný dvůr Vranovského zámku – schodiště a monumentální sousoší dvou antických hrdinů, které daroval císař Karel VI. roku 1732 své přítelkyni a favoritce Marii Anně kněžně Pignatelli, provdané hraběnky z Althanu (foto kolem roku 1930). Pro své obrovské rozměry, které znemožňovaly běžnou dopravu na povoze taženém koňmi, musely být sochy do Vranova přepravovány v zimě na saních.
Vyhlídka na 2. nádvoří Vranovského zámku byla ještě v polovině minulého století kryta altánovou stříškou chránící panstvo před rozmary počasí. Výhled na klikatící se řeku Dyji a celé městečko Vranov se tu otevírá z výšky 76 m.
Dobové fotografie zachycují původní podobu Vranovského zámku jako reprezentativního šlechtického sídla: Společenský salón (foto kolem r. 1900) a původní parková úprava Čestného dvora (foto z roku 1959).
Sál předků patří k největším lákadlům Vranovského zámku. Na přelomu 19. a 20. století býval vybaven nábytkem jako komfortní obývací pokoj. Strop oválného sálu zdobí freska s antickými motivy od císařského dvorního malíře Johanna Michaela Rottmayra (1654–1730). Po obvodu sálu, mezi okny, jsou rozmístěny sochy zpodobňující galerii Althanských předků.
Dobové fotografie zachycují původní vybavení soukromých i reprezentativních sálů Vranovského zámku a jejich současné instalace – např. ložnice.
Dobové fotografie zachycují původní vybavení soukromých i reprezentativních sálů Vranovského zámku a jejich současné instalace – např. jídelna.
Současné instalace v interiérech Vranovského zámku přibližují kulturu aristokratického bydlení z konce 18. století a z celého 19. století.